Poutní místo : Historie - Kostel - Studánka - Kaple - Mariánský sad - Literatura - Media - Modlitby a písně
Poutní místo v literatuře
Božena Němcová - Babička - Karel Čapek - Vladimír Hornov - Jaroslav Dvorský
NOVÁ GRAFICKÁ PODOBA OFICIÁLNÍHO WEBU FARNOSTI MALÉ SVATOŇOVICE
Poutní místo : Historie - Kostel - Studánka - Kaple - Mariánský sad - Literatura - Media - Modlitby a písně
Poutní místo v literatuře
Božena Němcová - Babička - Karel Čapek - Vladimír Hornov - Jaroslav Dvorský
K 200leté jubilejní slavnosti
Matky Boží Svatoňovické.
Vladimír Hornov
Dnes slavně jásá zvon se chrámu Matky Boží
zní v hory, kraje zvěstí radostnou,
Že dvě stě tomu let, co v bolů hloží
zde člověk poznal Pomocnici svou.
Jak javor podle voď Živoucích vyvýšená
trůn zvolila nad tokem sedmerým,
by místa neznámá a světem opuštěná
zdobila slávy světlem vznešeným.
Co chudé, zvýšil Pán ! Kdys v Galilejské Káni
proměnil vodu k prosbě Matky své,
a do dnes k plačícím se v lásce svojí sklání,
kde Maria Jej ku pomoci zve. -
O místo přešťastné, jež ona vyvolila,
by prosila tu Syna za svůj lid !
Kolik tu bolestí svým slovem utišila,
kolika duším dala mír a klid !
K ní naši otcové se utíkali v žalu,
k ní matky naše běd svých nesly křiž
a od ní silní šli zas žití do úpalu,
nesouce tiše denních strastí tíž.
Studánka Svatoňovic v chudém horském svahu
s obrazem Matky Boží milostné
v jich duše rozlévala svěží nebes vláhu
z tajemných hlubin svého pramene.
U svaté studánky dnes Boží chrám se klene,
zvon jeho volá v širý země luh:
"Sem"pojďte lkající,'ku Matce přeblažené,
kde k prosbě Její divy tvoří Bůh !
Strom uschlý života vám zkrášlí květem novým
a v nitro vyprahlé zas sílu dá,
by duše zazářila světlem Ježíšovým,
jak rajských výšin slunná zahrada.
O pojďte k Matce své, jež v lásce přetajemné
v zátiší horském zvolila svůj stan
a hvězdou zahořela v noci světa temné
paprskem zlatým od nebeských bran.
Je matkou radostí a radost kolem seje !
Kdo v pevné důvěře k Ní spíná dlaň
radostné „Magnificat" duší jeho chvěje
a štěstí nebes líbá jeho skráň !
Matičko nebeská, slyš prosby věrných dětí
jež k Tobě dnes s důvěrou pevnou jdou!
Nám vypros statečnost a věrnost v předsevzetí
a zlého chraň svou mocnou přímluvou !
Svou rukou milostnou nás veď v příboji světa,
k životu volej vše, co mrtvé je,
ať vlasti naši strom jak za dob dávných vzkvétá
ve květy viry, lásky, naděje !
Vladimír Hornov
Msgre. Vladimír Hornof ( nar. 10. května 1870, Holice / zemřel 26. července 1942, Praha) Znám také jako: Vladimír Hornov (Pseudonym), Jiří Bílý (Pseudonym), Václav Hradecký (Pseudonym)
Český římskokatolický kněz, katecheta, básník a autor textů k duchovním písním. Na kněze byl vysvěcen v roce 1893. Působil nejprve jako katecheta na různých místech královéhradecké diecéze (postupně v Dobrušce, Kostelci nad Orlicí, Novém Bydžově, Litomyšli a Poličce) a od roku 1910 jako profesor náboženství na gymnáziu v Hradci Králové. Závěr života strávil v Praze, pohřben byl 29. července 1942 do hrobky svých rodičů na Vinohradském hřbitově.
Literárně činný byl již od studentských let. Své fejetony, povídky a básně uveřejňoval časopisecky a v různých almanaších. Významná je zejména jeho duchovní poezie, často zhudebňovaná řadou hudebních skladatelů. Upravil texty písní pro Český kancionál, poprvé vydaný v roce 1921.