Poutní místo  Malé Svatoňovice v literatuře

Vladimír Hornov

Msgre. Vladimír Hornof (10. května 1870, Holice – 26. července 1942, Praha) Znám také jako: Vladimír Hornov (Pseudonym), Jiří Bílý (Pseudonym), Václav Hradecký (Pseudonym)

Český římskokatolický kněz, katecheta, básník a autor textů k duchovním písním. Na kněze byl vysvěcen v roce 1893. Působil nejprve jako katecheta na různých místech královéhradecké diecéze (postupně v Dobrušce, Kostelci nad Orlicí, Novém Bydžově, Litomyšli a Poličce) a od roku 1910 jako profesor náboženství na gymnáziu v Hradci Králové. Závěr života strávil v Praze, pohřben byl 29. července 1942 do hrobky svých rodičů na Vinohradském hřbitově.

Literárně činný byl již od studentských let. Své fejetony, povídky a básně uveřejňoval časopisecky a v různých almanaších. Významná je zejména jeho duchovní poezie, často zhudebňovaná řadou hudebních skladatelů. Upravil texty písní pro Český kancionál, poprvé vydaný v roce 1921.



K 200leté jubilejní slavnosti Matky Boží Svatoňovické.


Vladimír Hornov

Dnes slavně jásá zvon se chrámu Matky Boží

zní v hory, kraje zvěstí radostnou,

Že dvě stě tomu let, co v bolů hloží

zde člověk poznal Pomocnici svou.

Jak javor podle voď Živoucích vyvýšená

trůn zvolila nad tokem sedmerým,

by místa neznámá a světem opuštěná

zdobila slávy světlem vznešeným.

 

Co chudé, zvýšil Pán !  Kdys v Galilejské Káni

proměnil vodu k prosbě Matky své,

a do dnes k plačícím se v lásce svojí sklání,

kde Maria Jej ku pomoci zve. -

O místo přešťastné, jež ona vyvolila,

by prosila tu Syna za svůj lid !

Kolik tu bolestí svým slovem utišila,

kolika duším dala mír a klid !

 

K ní naši otcové se utíkali v žalu,

k ní matky naše běd svých nesly křiž

a od ní silní šli zas žití do úpalu,

nesouce tiše denních strastí tíž.

Studánka Svatoňovic v chudém horském svahu

s obrazem Matky Boží milostné

v jich duše rozlévala svěží nebes vláhu

z tajemných hlubin svého pramene.

 

U svaté studánky dnes Boží chrám se klene,

zvon jeho volá v širý země luh:

"Sem"pojďte lkající,'ku Matce přeblažené,

kde k prosbě Její divy tvoří Bůh !

Strom uschlý života vám zkrášlí květem novým

a v nitro vyprahlé zas sílu dá,

by duše zazářila světlem Ježíšovým,

jak rajských výšin slunná zahrada.

 

O pojďte k Matce své, jež v lásce přetajemné

v zátiší horském zvolila svůj stan

a hvězdou zahořela v noci světa temné

paprskem zlatým od nebeských bran.

Je matkou radostí a radost kolem seje !

Kdo v pevné důvěře k Ní spíná dlaň

radostné „Magnificat" duší jeho chvěje

a štěstí nebes líbá jeho skráň !

 

Matičko nebeská, slyš prosby věrných dětí

jež k Tobě dnes s důvěrou pevnou jdou!

Nám vypros statečnost a věrnost v předsevzetí

a zlého  chraň svou mocnou přímluvou !

Svou rukou milostnou nás veď v příboji světa,

k životu volej vše, co mrtvé je,

ať vlasti naši strom jak za dob dávných vzkvétá

ve květy viry, lásky, naděje !